14 I vymítal Ježíš ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, že mluvil němý. I divili se zástupové.15 Ale někteří z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly.16 A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho.17 Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, a dům na dům padá.18 Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ďábly.19 Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.20 Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť jest přišlo k vám království Boží.21 Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má.22 Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.23 Kdožť není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
