Já jsem živá voda

Ježíš sedí u vesnické studny a rozmlouvá se Samaritánkou, která má ruce opřené o nádobu na vodu pod jednoduchým dřevěným přístřeškem. Scéna připomíná Jákobovu studnu v Sycharu, kde se obyčejná prosba o napití stává zjevením milosti. V John 4 Ježíš překračuje společenské, etnické i náboženské hranice, aby nabídl „živou vodu“ – nejen tělesné občerstvení, ale dar věčného života skrze Ducha. Ženin džbán, studna a rozhovor tváří v tvář zdůrazňují evangelijní téma žízně, kterou může uhasit jedině Kristus. Toto umělecké dílo se dobře hodí k výuce o evangelizaci, vykoupení, duchovním naplnění, ženách v evangeliích a Ježíšově službě přehlíženým.