Ježíš na zkoušku
| Klíčová slova | Emanuel falešný farizeové Immanuel Ježíš kněz Kristus Mesiáš odsoudit Pán písaři Porota posměch pronásledování rada Říman Sanhedrin soud soud soudce spasitel starší starší uštěpačný výsměch vysoký zatčení |
|---|---|
| Secondary Keywords | bolest žal zármutek |
| Tertiary Keywords | chrám lidé muka muž osoba před prozradit smrt smutek trpět voják zrada |
| Písma | Luke 231 Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi. 2 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem. 3 Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. 4 I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku. 5 Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem. 6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský. 7 A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni. 8 Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří. 9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal. 10 Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce. 11 A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi. 12 I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek. 13 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid, 14 Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete. 15 Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. 16 Protož potresce ho, propustím jej. 17 Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně. 18 Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše. 19 Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. 20 Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše. 21 A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj! 22 A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím. 23 Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží. 24 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich. 25 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich. 26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem. 27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho. 28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. 29 Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. 30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás! 31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém? 32 Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni. 33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. 34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los. 35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. 36 Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu, 37 A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě. 38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. 39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. 40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení? 41 Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil. 42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. 43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji. 44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. 45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly. 46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel. 47 A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl. 48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. 49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to. 50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, 51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího, 52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo, 53 A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován. 54 A byl den připravování, a sobota se začínala. 55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. 56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání. Mark 141 Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali. 2 Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. 3 A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho. 4 I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se? 5 Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni. 6 Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou. 7 Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete. 8 Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu. 9 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její. 10 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil. 11 Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil. 12 Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka? 13 I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním. 14 A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými? 15 A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte. 16 I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka. 17 Když pak byl večer, přišel se dvanácti. 18 A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. 19 A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? 20 On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse. 21 Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten. 22 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. 23 A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. 24 I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá. 25 Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. 26 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. 27 Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce. 28 Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee. 29 Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic. 30 Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. 31 On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili. 32 I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím. 33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti. 34 I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte. 35 A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta. 36 I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. 37 I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? 38 Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. 39 A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě. 40 A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli. 41 I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných. 42 Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest. 43 A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších. 44 Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně. 45 A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho. 46 Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej. 47 Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho. 48 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali? 49 Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma. 50 Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli. 51 Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci. 52 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich. 53 I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci. 54 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně. 55 Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli. 56 Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná. 57 Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce: 58 My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím. 59 Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné. 60 Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí? 61 Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného? 62 A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými. 63 Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků? 64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti. 65 I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili. 66 A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze. 67 A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi. 68 Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval. 69 Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest. 70 A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest. 71 On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte. 72 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal. Mark 151 A hned ráno uradivše se přední kněží s staršími a s zákoníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi. 2 I otázal se ho Pilát: Ty-liž jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. 3 I žalovali na něj přední kněží mnoho. On pak nic neodpovídal. 4 Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí. 5 Ale Ježíš předce nic neodpověděl, takže se podivil Pilát. 6 Ve svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by prosili. 7 I byl jeden, kterýž sloul Barabbáš, jenž s svárlivými byl v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali. 8 A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval. 9 Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského? 10 (Nebo věděl, že jsou jej z závisti vydali přední kněží.) 11 Ale přední kněží ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabbáše. 12 A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte? 13 A oni opět zvolali: Ukřižuj ho. 14 A Pilát pravil jim: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho. 15 Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabbáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován. 16 Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do radného domu, a svolali všecku sběř. 17 I oblékli jej v šarlat, a korunu spletše z trní, vložili naň. 18 I počali ho pozdravovati, řkouce: Zdráv buď, králi Židovský. 19 A bili hlavu jeho třtinou, a plvali na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu. 20 A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali. 21 I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího je, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova,) aby vzal kříž jeho. 22 I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by,) popravné místo. 23 I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal ho. 24 A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl. 25 A byla hodina třetí, když ho ukřižovali. 26 A byl nápis viny jeho napsán těmi slovy: Král Židovský. 27 Ukřižovali také s ním dva lotry: jednoho na pravici a druhého na levici jeho. 28 I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest. 29 A kteříž tudy chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám Boží, a ve třech dnech jej zase vzděláváš, 30 Spomoz sobě samému, a sstup s kříže. 31 Též i přední kněží posmívajíce se, jeden k druhému s zákoníky pravili: Jinýmť jest pomáhal, sám sobě pomoci nemůže. 32 Kristus král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižováni byli, útržku mu činili. 33 A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. 34 A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? jenž se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil? 35 A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá. 36 A běžev jeden, naplnil houbu octem a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil. 37 Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši. 38 A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů. 39 Viděv pak to centurio, kterýž naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl. 40 Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome. 41 Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma. 42 A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou,) 43 Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. 44 Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel. 45 A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi. 46 A Jozef koupiv plátna, a složiv ho s kříže, obvinul v plátno, i položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým. 47 Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen. Matthew 261 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým: 2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován. 3 Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš. 4 A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali. 5 Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu. 6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, 7 Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem. 8 A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato? 9 Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. 10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. 11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila. 13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její. 14 Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, 15 Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných. 16 A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil. 17 Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka? 18 On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými. 19 I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka. 20 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti. 21 A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. 22 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane? 23 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí. 24 Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. 25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl. 26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. 27 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni. 28 Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. 29 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého. 30 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. 31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda. 32 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee. 33 Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším. 34 Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 35 Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili. 36 Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto. 37 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti. 38 Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou. 39 A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš. 40 I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? 41 Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. 42 Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá. 43 I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy. 44 A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje. 45 Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných. 46 Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje. 47 A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu. 48 Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej. 49 A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej. 50 I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho. 51 A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho. 52 Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou. 53 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů? 54 Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti? 55 V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. 56 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli. 57 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli. 58 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec. 59 Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, 60 I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové, 61 A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti. 62 A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí? 63 Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží? 64 Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských. 65 Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. 66 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti. 67 Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili, 68 Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil? 69 Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským. 70 On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš. 71 A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským. 72 A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka. 73 A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí. 74 Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval. 75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce. Matthew 271 A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. 2 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu. 3 Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším, 4 Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz. 5 A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se. 6 A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest. 7 A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků. 8 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne. 9 A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských, 10 A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán. 11 Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš. 12 A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl. 13 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí? 14 Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil. 15 Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli. 16 I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš. 17 Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus? 18 Neboť věděl, že jej z závisti vydali. 19 A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho. 20 Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili. 21 I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše. 22 Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď. 23 Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď. 24 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte. 25 A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny. 26 Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován. 27 Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu. 28 A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným. 29 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský. 30 A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu. 31 A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován. 32 A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho. 33 I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo, 34 Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti. 35 Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. 36 A sedíce, ostříhali ho tu. 37 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský. 38 I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici. 39 Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých, 40 A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže. 41 Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili: 42 Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu. 43 Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem. 44 Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu. 45 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté. 46 A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 47 A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento. 48 A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti. 49 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil. 50 Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši. 51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo, 52 A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou. 53 A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým. 54 Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento. 55 Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu, 56 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových. 57 A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův. 58 Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo. 59 A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté, 60 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel. 61 A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu. 62 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi, 63 Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu. 64 Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první. 65 Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte. 66 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen. |
Šířka
6600
Výška
3664
Související obrázky
