13 I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví.14 A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcí aneb děličem nad vámi?15 I řekl k nim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.16 Pověděl jim také i podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.17 I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své?18 I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.19 A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli.20 I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?21 Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý.22 Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.23 Život větší jest nežli pokrm, a tělo větší nežli oděv.24 Patřte na havrany, žeť nesejí, ani žnou, a nemají špižírny, ani stodoly, a Bůh krmí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?25 A kdož pak z vás pečlivě o to mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?26 Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč o jiné věci se staráte?27 Patřte na kvítí polní, kterak rostou, nedělají, ani předou, a pravímť vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto.
